Plavba 2014

J+M+PDen 1.

Pozice: Záhřeb - 45.818950, 15.999243

Začíná dovolená! Vyrážíme z domečku po 3 hodinovém spánku ve 2:30 v noci s cílem projet Vídní před dopravní špičkou. To se daří, v Mikulově stavíme okolo půl 6., kde se s Pájou střídáme a Pája se statečně vrhá do průjezdu Vídní. Nakonec se vyplatilo a cesta plánovaná na 8,5 hodiny trvá přesně. To však znamená, že budeme u Letiště v Záhřebu asi hodinu a půl před příletem Jardy a Martiny.

Nakonec se to všechno schumelilo jinak, Hamouzovi nemuseli čekat na zavazadla, letadlo přistálo o 20 minut dříve, a tak jsme čekali cca 15 minut. A hurá do hotelu.

Ubytování je příjemné, byt o rozloze asi 120 m2 máme ve 4 celý pro sebe a i přesto, že do centra je to 20 minut pěšky, cena je příznivá. Po příjezdu jsme dali pauzu na 3 hoďky na dospání, a pak hurá do města.

V centru Záhřebu je velká katedrála a okolní hradní budovy, nejvíce se nám pak zamloval bulvár plný barů a restaurací tématicky zaměřených do různých evropských zemí. Zde jsme seděli až dovečera, kdy jsme rozhodli, že je čas jít spát.

Teď snídáme a chystáme "změnit lokál" a vyrazit na Plitvická jezera, kde snad seženeme na blint i nějaké rozumné ubytování.

Plitvická jezeraDen 2.

Pozice: Plitvická jezera - 44.900931, 15.612435

Ze Záhřebu vyrážíme před 10. hodinou směr Plitvická jezera. Na prvním nájezdu na dálnici pořizujeme po delším hledání ENC krabičku zajišťující levnější a rychlejší průjezd platebními bránami na dálnici a hurá na cestu. Po 13. hodině se blížíme vytipovanému cíli - ubytování poblíž jezer. Zde mají nakonec plno, ale soused nám ochotně za poloviční cenu nechává 3 lůžkový pokoj s matrací, a to neodmítáme.

Nedaleko je vyhlášená restaurace, kde dáváme oběd a pak hurá na trip. Čeká nás asi 120 metrů převýšení tam a zpátky, spoustu nachozených kiláků, ale ta příroda a VODA. Je to nádherný!! Je ale pravda že si to taky cení na dost vysokých 180 Kun na osobu (680 Kč), ale jednou za život :)

Po náročných odhadem 12 km se vracíme k autu a jedeme zpět na ubytko. Padlo pár piv, nějaká ta "bušmilka" (mezitím holky šli spát a s Jardou pak rozkoukáváme film u kterého jsme oba usnuli). Plán na další den je cesta k moři.

Den 3.

Pozice: Marina (nedaleko Trogiru) - 43.518311, 16.118159

Z Plitviček vyrážíme před 9. hodinou s jasným cílem, překonat pohoří Velebit a přehoupnout se k moři. V Šibeniku po cestě stavíme na větší nákup, a pak to mastíme na domluvené ubytování v obci Marína nedaleko Trogiru. 

Ubytováváme se okolo 14. hodiny, Jarda kuchtí obídek, a pak hurá na první koupání. Voda je SUPER! 25 st., slunko praží, bar asi 15 metrů, prostě paráda. Večer je plánovaný výlet na biofarmu, kde se dobře najíme!

Z pláže jsme pozorovali lodě plující do přístavu a už se všichni těšíme až v neděli vyplujeme.

TrogirDen 4.

Pozice: Trogir (43.516131, 16.249221) a Split (43.507507, 16.439640)

Včerejší večeře se vydařila, all-inclusive večer za 150 Kun, ochutnali jsme spoustu dobrot a domácí vína - dobré to bylo. Ráno domlouváme plány na celý den a jako nejlepší varianta se jeví výlet do Trogiru a Splitu, do měst, která mají památky zapsané v UNESCO.

Okolo 10. vyrážíme. Prošmajdali jsme celé centrum Trogiru a tuto část výletu zakončujeme obědem v jedné z nespočetných restaurací.

Okolo 2. hodiny jsme již na cestě do Splitu, kde je naším cílem Diokleciánův palác, který jakožto panovnické sídlo z 3. století bylo zakládající pevností tohoto velkého města. Původní pevnost se však dochovala už jen v obrysech a většina prostoru padla za oběť domům a jako stavební materiál.

Hlavní atrakcí ve Splitu pak pro nás byla věž v paláci, na kterou jsme si vyšlápli, a ze které byl hezký výhled na blízký přístav.

Večer zakončíme domácím grilováním a už už se budeme chystat na zítřejší nalodění!

Den 5. 

Pozice: Žirje - 43.635540, 15.683589

Je tu neděle a nezačíná zrovna nejlépe. Ráno vstáváme do průtrže mračen, která předznamenává škaredý den, kterých na Jadranu nebývá mnoho. Do 10 hodin je třeba vyklidit pokoje, v 8 tedy snídáme a domlouváme logistickou operaci zahrnující nákup, výběry z bankomatů, dobíjení simkarty na internet a přesun do přístavu.

V 10:00 opouštíme Marínu a stavíme na nákupu v Rogoznici. Stále prší.

Okolo 11:30 zastavujeme v Kremiku před molem číslo 10 a dozvídáme se, že optimistický plán na předání Anyi je 14:00, proto necháváme auto u mola a jdeme na "oběd" do přístavní restaurace. Optimisticky plán byl opravdo optimistický i proto, že Anya od předchozích nájemců dorazila do přistavu okolo 11. h. :( V 15:30 máme přebráno a v 16:15 už plujeme na moři směr Žirje. Jako z rychlíku procházíme loď a nováčky seznamujeme s pojmy jako je "Džena", "Překvápka", "Mejn", "Koník", "Průvlak", "Dračák". Jarda s Martinou "koukaj jak vejři", ale po 2 hodinách otázek a odpovědí jsou námořníci jako všichni ostatní. Teď už jen natrénovat potřebné uzle a je to.

Zátoku Žirje jsme pro plavbu zvolili na doporučení správce Marka. I přesto, že nakonec vylezlo sluníčko, vykazovalo okolí značné výkyvy, a protože varování na noční nárazy větru mezi 40 a 55 uzly nejsou to, co bychom chtěli potkat na noční plavbě na Lastovo, odkládáme tyto plány na další den. Nováčci zvládli své první vyvázání na bójku jako profíci, nyní jsme bezpečně vyvázáni a chystáme večerní zábavu.

Ráno bude budíček brzy! A hurá za dobrodružstvím. Předpovědi se rozcházejí, ale Chorvati letošní léto považují ze jedno z nejhorších za posledních několik dekád. Uvidíme!

Den 6.

Pozice: Ostrov Vis, zátoka Rogačič - 43.077694, 16.180105

Ze Žirje vyrážíme velmi brzy, vyhovuji přání Jardy spatřit východ slunce nad mořem a v 5:20 vyjíždíme ze zátoky. Je pravda, že jít spát po půlnoci nebyl pro takové vstávání dobrý nápad, ale to jsme zjistili až po budíčku. Cíl je do poloviny plavby nejistý. Bude to zátoka na Visu, nebo Korčula, nebo Lastovo? Uvidíme po cestě.

Počasi na plavbě je příjemné a navzdory prognózám, že bude pršet, nám svítí puchejř a zastavujeme na koupačku v otevřeném moři. Dokonce se Jarda s Martinou dávají do vaření kuřete a výsledný vývar se spoustou masa nás posilní na zbytek dne. Po polovině cesty je rozhodnuto, zůstaneme na Visu. Jedeme do zátoky Rogačič, kde napoprvé kvůli nedostatku místa kotvíme na kraji zátoky a před večerem překotvujeme na střed.

Překotvení na střed se nakonec zdálo být klíčovou událostí večera, protože se v noci otočil vítr, který nás přifoukl ke kraji skal, rezerva však byla dostatečná.

Vela Luka

Den 7.

Pozice: Ostrov Korčula, Vela Luka - 42.960760, 16.712611

Plán na dnešek je opět tvořen s posádkou dle počasí, předpověď ukazuje 10 úzlové JUGO, takže to vypadá na příjemnou plavbu ve zpěněném moři. Před 9. vyjíždíme ze zátoky a hle, JUGO nemá 10, ale 18 uzlů a naplno napružené plachty nám dělají krásných 6 uzlů na předoboční vítr. 

Vela luka

Bohužel cíl naší cesty je přímo proti větru a po 2 hodinách plachtění, kdy jsme se posunuli asi o 5 námořních mil k cíli, balíme plachty a na motor pokračujeme do přístavního města Vela Luka. Cesta je dlouhá, proti větru se Anye moc nechce a 5 a půl uzle se řítí proti 1 metr vysokým vlnám. Díky vytažené zadní plachtě se loď moc nevrtí a plavba je o dost příjemnější. Přesto polovina posádky (Jarda a Marťa) vítá město na dohled s velkým nadšením. Zajíždíme do Velké Zátoky (Vela Luka) a chystáme se k molu - SMŮLA - NO PLACE - volají na nás ze břehu borci v bílých trikách. Naštěstí je vedle ještě pár volných bójí. Bereme tu první, kolem které jedeme a vážeme loď.

Co s vodou? Ještě máme 40% nádrže, ale plán zněl jasně :) no domlouváme, že budeme moci ráno přirazit k molu a načerpat vodu, tak uvidíme. Jarda se chystá ráno na rybí trh, holky na nákup pečiva a drobností - nicméně noc je ještě mladá.

Procházíme se rozpáleným městem a po cestě narážíme na ceduli, která ukazuje na archeologicky významnou jeskyni, která leží cca 800 metrů za městem. Jdeme, vnadí všechny Pája, která si osvojila pozici udržovatelky naší tělesné kondice. Málokdo však tušil, že cesta povede do strmého kopce. Výhled však stál za to.

 

 

Den 8.

Pozice Ostrov Vis, zátoka Rogačič - 43.073821, 16.188981

Plány se nám zhroutily, je po 10. hodině. Nemůžeme nabrat vodu, jelikož jachtaři, i přestože fouká silné JUGO (ve kterém se perfektně plachtí), zůstali v přístavu a my nemáme šanci najít volné místečko a přiřazit loď k molu. Bez vody zvažujeme, co dál. Nedá se nic dělat, jedem zpět na Vis do přístavu.

Na krásný zadoboční vítr plachtíme okolo 6 uzlů pouze na přední plachtu. Poryvy chvílema dosahují i 30 uzlů. Máme krásné vlny, místy hraničící s 2 metry. Moc lodí po obzoru nevidíme a naší pozornost upoutají pouze 2 vojenské lodě, s kterými se míjíme na vzdálenost 200 metrů. Po 4 hodinách plavby zajíždíme do zátoky města Vis. Ještě nejsou 3 hodiny a my jsme ve frontě 4 lodí a čekáme na místo. Vítr neustává a i v zátoce fouká přes 20 uzlů a točí se, takže kotvení v přilehlých místech padá.

Musím říct, že jsem z přístupu jachtařů zklamaný, protože v loni touto dobou byl přístav poloprázdný. Tolik lodí pohromadě jsem na Visu ještě neviděl. Lodě jsou vyvázané i na břehu u kostela, lodě jsou prostě všude - MASO. No nic, jedeme jinam, tady nepochodíme ani na kotvu. V nádrži máme sotva 15 litrů vody na kafe a opláchnutí ksiftu po ránu.

Vracíme se do nedaléké včerejší zátoky Rogačič, kde to ale fučí více, než včera, a proto odbočujeme do zátoky vedle. Již zde stojí jedna vyvázaná loď. Nejprve několikrát kroužíme a snažíme se najít nejvhodnější místo pro vyvázání na břeh a ukotvení lodi. Nejvhodnější místo nakonec shledáváme místo, kde se opaluje párek naháčů. Vůbec si nás nevšímají, přestože kolem nich kroužíme. Vyvázání zvládáme na 2. pokus, každý dostal svoji funkci. Kapitán nás koordinoval a pomáhal uvazovat lano na skále, Jarda (obětavý kuchař) byl vyslanec na pevninu a lana uchycoval ke skále, Martinka dostala na starost kormidlo, Pája spouštěla kotvu. Dokonce nám na pomoc přijeli sousedi na člunu. Pomohli nám převézt lana na pevninu. Na 7 metrech spouštíme kotvu a 35 metrů řetězu by nás snad mělo udržet. Nicméně to bude nervózní noc, proto se domlouváme na hlídkách - střídání po 2 hodinách. Neustále sledujeme vývoj počasí, a dokonce jsme i naladili rádio s informacemi o počasí. Všude okolo na nás bliká obzor a blesky nahánějí lehké obavy. KOTVA DRŽÍ.

K večeři jsme si uvařili čerstvé mušle, které jsme koupili spolu se steaky tuňáka a rybkou na rybím trhu, neboli Rybárnici. Nacpáni si pouštíme film a pak hurá do hajan s nastavenými budíky po 2h. 

V 8 hodin vstáváme a v klidu posnídáme. Jako kapitán jsem spal asi 3 hodiny, byla to pro mě nervózní noc, přeci jen jsem už jednou kotvu, která nedržela zažil, a není to moc přijemné.

Posádka mě nařkla, že to moc prožívám, ale kvituje mé rozhodnutí strávit další noc na Visu a využít slunko, které po dlouhé době bude odpoledne svítit při koupání na blížké pláži.

Vis
Den 9.

Pozice: ostrov Vis, zátoka Vis, město Vis - 43.060904, 16.184561

Do přístavu na Visu to máme 2 míle, vyrážíme po snídani. Vodu prakticky nemáme, takže molo je jasná volba. Přijíždíme před 10. hodinou, a po 10 minutách kroužení zabíráme pěkný flíček. Zůstaneme tu přes noc. KONEČNĚ KLID a naléváme všem zaslouženého panáka kubánského rumu. Plán na dnešní den je jasný, odpočinek, koupání, hygiena, dobré jídlo i pití a večer nějaké ta zábava...

Na oběd se trháme na dvě party a domlouváme sraz na pláži. Okolo 3. hodiny se potkáváme a po hodině cachtání končíme s Jardou v plážovém baru. Po chvíli se přidávají děvčata a začínáme povedené odpoledne a večer. Po 3 pivech jdeme do sprch a plánujeme večer. Jídla na lodi je dostatek, takže vaříme "HLADNE PREDJIEDLO" a s poloplnými břichy vyrážíme do vinařského přístavu.

Vis

Hned v první vinotéce zkoušíme, zda nemají sudové víno, pán kouká jak puk a odkazuje nás na souseda. Zde jsme opravdu sehnali 1 litr stolního bílého vína průměrné chuti a vyrážíme se 4 kelímky dále. Kroky těžknou, ale začíná se stmívat a my chladneme spolu s rozpáleným městem. Po chvíli došlo bílé a my pokračujeme městem. Po cestě procházíme kolem pootevřených dveří jednoho z místních vinařů. Koukneme dovnitř a tam se potácí přiopilý šéf, neváháme a ptáme se na vzorek na košt. Pán mává, jako že už končí a zdá se být dost "unavený", ale pak se v něm cosi hlo a mezi dveřmi nám podává lahev červeného vína. Ptáme se, co za to, cpeme mu prachy pomalu do kapsy a on že nechce. No nic, nezbývá než pokračovat. Musím uznat, že vybral nějakou místní chloubu, protože víno bylo opravdu dobré.

Červené po cestě zděláme jak nic a pokračujeme v procházce městem. Začínáme pociťovat hlad a táhne nás to do restaurace prověřené Jardou a Martinou při obědě. Zde přichází další "super" nápad, ochutnat TRAVARICU (místní destilát). Zveme i ochotného číšníka, který nás pak láká na místní disco. Pizza, kterou zaháníme hlad zmizí ze stolu během pár minut a my přemýšlíme o diskotéce, která je prý 20 minut za městem. JDEME! NENACHÁZÍME! Vracíme se z hodinové procházky a hurá spát. 

ŠešulaDen 10.

Pozice: ostrov Šolta, zátoka Šešula - 43.393587, 16.209723

Ten Vis, opět krutý večer se spoustou zábavy a alkoholu. Někteří litují, protože tuší, že nás čeká 4 hodinová plavba v zhruba půlmetrových vlnkách. Nicméně nepodceňujeme snídani, i když žaludky se ještě nevyrovnaly s večerem a okolo 10. vyrážíme na Šoltu. Cesta jde dle plánu, před 2. hodinou chytáme bójku před restaurací Šešula a za stání zdarma v bezpečí zátoky nás naoplátku pohostí v restauraci.

Prakticky celé odpoledne se cachtáme kolem lodi, po 4 dnech se zase můžeme koupat, HURÁ.

Na 7. hodinu se přesouváme do restaurace a za poslední kuny dáváme dokupy menu. Chobotnicový salát, čevápy a 2 stejky. Večer doléhá únava ze sluníčka a předešlé noci a před 10. jdeme spát. Po zkušenosti z loňska doporučujeme na noc nevětrat, komáři v této zátoce úspěšně řádí a ani letos to nebyla výjimka.

Den 11.

Pozice: pevnina, přístav Kremik - 43.570924, 15.941465

Ze Šolty odjíždíme poštípaní okolo 10. hodiny. Máme celý den na to se doplácat do 15 mil vzdáleného přístavu, kde Anyu přivážeme a strávíme poslední noc na lodi. Máme v plánu 3 zastávky na koupání. První máme hned za zátokou a šup do vody. Druhý stop děláme na ostrově Veli Drvenik, kde je na východní straně modrá laguna. Zde kolem poledne stojí asi 30 jachet a plachetnic, spouštíme člun a hurá do vody. Spousta lidí nás však trochu unavuje, a proto jdeme zpět na loď, Pája vaří oběd a pak frrr do další zátoky. 

Stavíme v odzkoušených zátokách, a proto kotvíme stejně jako vloni u Sevidu, kde dáváme kávu a poslední koupačku. Marťa dokončuje připalovací práce na své pokožce a před 5. hodinou vyrážíme vstříc přístavu. Míjíme velký maják a v dálce pozorujeme delfíny. 

V přístavu se první manévr u benzinky zdá být poněkud krkolomný, ale po pár minutách už tankujeme. Zato trénované zajíždějí do maríny jde jako po másle. 

Čeká nás balení, uklízení, sprchování a zítra ráno předání loďě.

SenjDen 12. 

Pozice: pevnina, Senj - 44.994062, 14.903730

Ráno budíček v 7 hodin probíhá dle plánů a rychlá snídaně a balení jde od ruky. Odsolujeme loď a okolo 9. hodiny už sedíme v autě a po cestě rozhodujeme, kde budeme nocovat. Volíme cestu podél pobřeží, kde se klikatíme pod pohořím Velebit. Cílovou destinaci pro poslední nocování jsme zvolili město Senj, z kterého to je kousek zpět na dálnici pro ranní cestu do Záhřebu. Chvilku trvá, než se Jardovi a Martině zadaří sehnat volné ubytko někde poblíž centra. Při procházce městem nás překvapuje mohutná pevnost ze 16. století stojící nad mořem, a proto plánujeme, že se na ni večer vypravíme. Okolo 3. hodiny už skládáme bagáž do pokojů, paní chce 30 Euro za pokoj, z počátku se to jeví jako normální cena, ale po chvíli toho trochu litujeme, ale co, jedna noc... přežijeme.

Vracíme se do města na jídlo a pivko. Procházíme uličkami, které se zdají, jako by se zde zastavily časy z 2. světové války a dříve. Holky obcházejí suvenýry. Na obzoru se mezitím formuje bouřka, která z počátku pouze bliká z dálky. Vzhledem ke stoupajícímu větru si holky jdou do ubytka pro teplejší svršky a s Jardou pokračujeme v čekání na baru.

Poslední část dne završujeme výstupem na pevnost, holky přinesly víno, které na hradě sděláme. Blíží se déšť. Jdeme zpět do města a hledáme úkryt před deštěm. Po cestě potkáváme živou hudbu v ulicích (populární místní kapela), kterou rozhání déšť. Před odchodem na pokoj ještě zaháníme hlad kebabem a hurá spát.

Den 13.

Pozice: na cestě domů

Plán cesty je vyrazit po 8. hodině, po 10. vysadit Angličáky na letišti, a pak přes Videň do Lhoty. To se daří, v 8:30 odjíždíme od pobřeží, v 9:00 naposledy máváme moři, a v 10:20 brzdíme u odletové haly Záhřebského letiště. Další cesta probíhá dle plánů, slovinské dálnice objíždíme po známe trase a u vídeňského nákupního centra zastavujeme v 15. hodin. Pája má za cíl navštívit místní Primark. Okolo půl 6. pokračujeme domů. Ve Lhotě naše cesta čítající bezmála 2,5 tisíce kilometrů končí.

A teď hurá konečně si odpočinout!

Shrnutí

Nohou navštívené pevniny: EuroAsijský kontinent, otok Žirje, otok Vis, otok Šolta, otok Veli Drvenik.

Napluté námořní míle: cca 165 NM

Naplachtěné hodiny: cca 10 hodin

Spálená nafta: 90 litrů

Vypito piva: cca 120 plechovek (Pilsner Urquell, Kozel, BEK, Karlovačko, Ožujsko)

Utopených věcí: 1 (1x kapitánské brýle)

Kilometry na silnici: 2400 km (s průměrnou spotřebou 7 litru / 100 km)

Loď: Nauticat 331 (finská 2 stěžňová plachetnice)

Copyright 2012 - Honza & Pája (+420 / 777 57 47 37)

Sdílejte naši společnou stránku: